Na cestě mám mnoho průvodců. Jedním z největších průvodců mi jsou přírodní medicíny. Ty mi ukazují, co jsem a co nejsem. Ukazují mi mou nejlepší verzi, bez programů, vzorců a myšlenek, kdy jsem plně sama sebou. Je to náš přirozený stav. Stav, kdy jsem úplná, naplněná, přetékám a zářím. Nic nehledám venku, všechno je uvnitř. Zažívám radost z toho, že jsem. Jsem radost, jsem láska, jsem světlo. Svět je tu pro mě a já jsem svět. Jsem tvůrce a vše si tvořím. Jsme jedno vědomí. Jsem tím vším. Jsem a mám z toho radost.

A ukazují mi i to, co nejsem. Jak byla má mysl zaneřáděná, destruktivní a plná programů a vzorců. Normální stav většiny lidí. Moje mysl byla doslova toxická a kolikrát jsem nemohla vydržet sama se sebou, se svou myslí. Jak byl můj pohled na svět zkreslený a to, co jsem brala za normální, je velice velice vzdálené přirozenému stavu. A že pohled na svět může být i jiný, může být i v lehkosti a radosti. A jaké to je vidět svět jasně a čistě. Je to úplně jiné prožívání, než co jsem celých 30 let znala.

V mém přirozeném stavu jsem jasně věděla, co je potřeba udělat, aby se můj normální a přirozený stav sjednotily. A přírodní medicíny mi daly sílu, ale změnu musí člověk udělat sám. A tak začalo období pouštění nefunkčních programů, přesvědčení a vzorců chování. Čistění, pouštění, překonávání sama sebe. A přehodnocování mého celkového pohledu na svět a na všechno. S jasným směrem a cílem. Protože plně znám ten pocit, tu vibraci, ke které mířím. A tak se můj normální stav začal blížit mému přirozenému stavu. Jasnější a klidnější mysl, méně programů, větší napojení na sebe. Sama sebe jsem vedla a vedu. Vždy jsem sama sebe vedla. Jenom jsem předtím přes hlučnou a silnou mysl ten hlas neslyšela.

 A začala i fáze hlubokého ponoru do svých temných částí. Přijetí všech svých stínů a potlačených částí. Odprožití si všech potlačených emocí a traumat uložených v těle a jejich uvolnění. Čelení svým největším strachům, bolestem a zraněním. A s každým takovým prožitím a přijetím své potlačené části jsem o něco kompletnější a lehčí. Fáze, která stále trvá. Jsem lehčí a lehčí a blíže mé nejlepší verzi.

Není to, že bych se stávala něčím novým. Jenom pouštím to, co mi brání v plném a autentickém prožívaní sebe sama. Je to jenom návrat do našeho přirozeného stavu. A moje nejlepší autentická verze je už velice blízko.