Odevzdání

Odevzdání. Důvěra. Uvolnění. Puštění kontroly.

Někdy člověk musí udělat věci, které nevychází z mysli. Z mysli, která je omezená a budoucnost vytváří na základě minulých zkušeností. Když z toho chce člověk vystoupit, musí udělat krok do neznáma. Do nejistoty a strachu, který mysl vytváří. Do odevzdání a důvěry ve vyšší síly. Protože velké věci jsou nad rámec mysli. Důvěru v sebe, v to, že jde správnou cestou i když je to rozumu v odporu. Důvěra, že je o něho postaráno a že se celý svět poskládá pro něj. Čím větší odevzdání, tím více tě může vesmír obejmout. Jako dítě v lůně, které nic nemusí a o které je postaráno. Které se může uvolnit a nechat svět plynout pro něj. Jsme děti a jsme zároveň i lůno. Jsme malí a zároveň jsme obrovská inteligentní síla, která řídí celý svět. Jenom se tomu odevzdat a nechat to skrze sebe proudit. Pustit to, co nám v tom brání. Skočit a věřit, že než dopadneme, tak nám narostou křídla. Věřit, že kdykoliv uděláme krok, vesmír nás podrží. Jsme děti vesmíru a děti Země.

Na každém kroku jsme vedeni, chráněni a drženi.

Důvěřovat i když se celý tvůj svět bortí. Protože to staré se musí nejdřív rozložit, aby se to mohlo přeskládat tak, ať je to co nejvíce v souladu s tvou duší.

Puštění kontroly.

Někdy strach pustit kontrolu může vzniknout už při porodu. Dítě je odstřiženo od pupeční šňůry a najednou není spojené s matkou, s bezpečím, je samo. A může vzniknout strach, že je na všechno samo, všechno musí zvládnout a když to nezvládne, tak zemře. Když pustí kontrolu, tak zemře. A tento strach se pak může projevovat v celém životě, v potřebě všechno kontrolovat, pocit, že vše musí zvládnout, neustále napětí v těle, nervozita, neschopnost se uvolnit a odpočinout, strach udělat chybu, úzkostné stavy, když situace není pod kontrolou. Protože pod tím vším je strach, že zemře. Strach o přežití. A do toho je potřeba se uvolnit. Odevzdat. Důvěřovat. A tak člověk pouští kontrolu. A zjistí, že neumře, že stále žije. A nebo třeba vnitřně umře. Ale zjistí, že se vůbec nic nestalo, že tu stále je. Protože vědomí je věčné. A tak pouští kontrolu, odevzdává se a prožívá vlastní smrt. Pouští a umírá a pouští a umírá. A je to tak velký strach, že nejde pustit najednou. A tak se pouští po kouscích. A s každým pouštěním je umírání o trochu lehčí a důvěra o trochu větší. Je to náročné ale osvobozující. Neznám větší strach než strach ze smrti. Ale za ten pocit úlevy, odevzdání a jistoty, že je o tebe postaráno, to stojí.

Technika: Akryl na plátno
Velikost: 50 ×70 cm
2025